Vnímám, že pohyb je ve všem a provází nás celý život a to aplikuji v tom, co dělám a kam směřuji. V současnosti provázím pohybem miminka s maminkami a děti předškolního věku ve svých lekcích. Zároveň působím v divadle Puk, kde hraji v poetické pohádce Haló, Jácíčku. 

Když jako dítě s maminkou vyrůstáte ve světě loutek a váš táta je námořník, je to velká inspirace a impuls pro další životní kroky. Ty mé směřují až sem, kde spojuji mé dvě lásky. Divadlo a pohyb. A ejhle je tu Neposeda. Divadlo, při kterém dítko neposedí.  

Při mé tvorbě čerpám poznatky, které jsem získala při studiu somatického výcviku u Reny Milgrom. V této době u mě došlo k průlomu. Skrz její práci jsem nahlédla do nového vnímání lidského těla, kde se propojoval pohyb a umění. A z toho čerpám nejen v oblastech svého profesního života.

Co o sobě říct? Tak to vezmu nejdříve hezky obecně od známého citátu, kdo si hraje, nezlobí, který se mi moc líbí. A když v srdci zažehne jiskřička, tak jako u mě a potkají se vám různé životní příležitosti a zkušenosti. Stane se, že stojíte u zrodu divadla pro děti a autorské hry.  

Ať jsem trochu konkrétní. Působila jsem v dětské skupině, jako průvodkyně v lesní školce, organizuji letní tábory. Od malička je mi blízký pohyb a tanec. Prvními krůčky v této oblasti mě provázela Dana Malá. Další významný mezník nastal, když jsem studovala u Reny Milgrom, kde jsem potkala Mirku a vzniklo naše přátelství a také taneční seskupení Pohyb Jámy. 

No ať to zkrátím. Prostě se mi líbí, dávat dětem prostor a důvěru, kdy můžou být součástí příběhu, interagovat a rozvíjet svou představivost.